V Opavě Kylešovicích je Ranč na Pomezí, který patří panu Luďku Paverovi. Je to místo zaměřené na výcvik jezdců na koních, hipoterapii a westernové závody.
Oslovili jsme jej v roce 2014 s prosbou, jestli by bylo možné v rámci jeho ranče provozovat lekce terapeutického ježdění pro žáky naší školy. Nabídce vyhověl a my jsme začali dojíždět s žáky tříd základní školy speciální do Kylešovic. Využíváme jeho služeb již více než deset let.
Do jízdárny jezdíme s žáky městskou hromadnou dopravou trolejbusem. Ze zastávky v Kylešovicích je to ještě asi kilometr pěšky. Za ty roky máme mnoho zkušeností s používáním trolejbusu: musíme naložit kočárek, vozík, dopravit žáky s tělesným a kombinovaným postižením na místo k sezení dříve, než se trolejbus rozjede. Musíme říct, že řidiči jsou vstřícní a ohleduplní. Občas to zaskřípe s ostatními spolucestujícími, kteří si někdy neuvědomí, že naše děti musí sedět během jízdy a mohou mít speciální způsoby chování a vyjadřování. V průběhu cestování se nám dobře daří plnit cíle sociálního učení. Učíme děti poznávat čísla, globální metodou poznávat nápis na trolejbusu, chovat se vhodně mezi lidmi. Návštěvy jízdárny tím mají další širší dopad na vzdělávání našich žáků.
Terapeutické ježdění má také vliv na rozvoj řeči a komunikace a říká se mu logopedické ježdění. Rytmus chůze koně během jízdy podporuje rozvoj vnímání rytmu v těle jezdce, a tak se zlepšuje nejen stabilita, ale i řeč.
Před několika lety došlo v rámci ranče k výstavbě jezdecké haly, která je svými rozměry (60 x 30 metrů) jedna z největších v České republice. S jezdeckou halou bylo přistavěno i luxusní zázemí, kde jsou stoly, židle, sociální zařízení, možnost občerstvení a hlavně teplo v zimních měsících. Tím se naše lekce staly celoročním programem. Vzhledem k mírným zimám můžeme navštěvovat jízdárnu každý týden, kromě dnů, kdy je na příklad ledovka nebo silný mráz.
Žáci, kteří lekce využívají, jsou nadšení a na lekce se vždy těší. Jsou to žáci tříd základní školy speciální a žáci přípravného stupně. Dochází tam v pondělky, středy a čtvrtky. Prostředí je velmi příjemné a vyhovující i imobilním žákům na vozících. Veškerý personál ranče je ochotný a spolupracující. Paní Dominika, která po většinu lekcí vodí koně, má naše děti ráda a citlivě reaguje na jejich potřeby.
Většina žáků jezdí jen s madly připevněnými na hřbet koně a na dece, aby pohyb koně, který vnímají, byl co nejintenzivnější. Někteří žáci, kteří mají různá spastická onemocnění, jezdí přímo na hřbetě koně vleže na zádech, na břichu nebo v takové poloze, která jim vyhovuje. Již několikrát jsme měli možnost zaznamenat, jak se dítě vlivem jízdy na koni uvolňuje, z jízdní pozice vleže na zádech se postupně dostává do sedu. Mnohokrát jsme také zaznamenali postupně ustupující strach z velkého zvířete, který se měnil v radost a nadšení z blízkosti koně a jízdy na něm.
Jezdíme buď na koni jménem Gany, nebo na kobylce jménem Šajny. Gany je starší rozvážný hnědý valach, má už hodně přes dvacet let a občas jej bolí nohy, ale je velmi trpělivý, klidný a spolehlivý kůň pro naše jezdce. Šajny je světlá kobylka, která občas jezdí i závodně, ale dobře ví, že když veze děti, musí být klidná a trpělivá. Oba koně mají rádi občasné odměny formou tvrdého chleba nebo jablek, ale musíme je schovat a nabídnout až po všech odježděných kolech, protože jinak se pořád ohlížejí a chtějí odměnu hned.
Jsme rádi, že naše lekce doprovází pan učitel Honza Flašar a pan zástupce Libor Lapka, protože učitelky jsou sice zvyklé na manipulaci s žáky, ale vyzvednutí žáka na hřbet koně je mnohdy fyzicky namáhavý úkol. Starší žáci by si mohli vzpomenout na začátky ježdění, kdy se trochu báli nasednout. Nyní jsou z nich zkušení kovbojové, kteří zcela samostatně vystoupají po schůdcích a vyhoupnou se na koně. Také správné sesednutí z koně už mnozí provádí samostatně. Všechna odježděná kolečka jsou vždy vedena s pedagogickým doprovodem a pod neustálým dohledem, protože velice důkladně dodržujeme bezpečnostní opatření. Výsledkem této naší práce je nejen radost a spokojenost žáků – jezdců, ale i nulový stav jakéhokoli úrazu během lekcí.
Občas pan Pavera přivede své psy, kteří jsou milí a zkoumají, co mají žáci na svačinu. Také nám ukazoval čerstvě narozená hříbata, telata, koťata – zkrátka zooterapie v praxi. Jeho stanovená cena za jednu jízdu je velice příznivá, což také svědčí o jeho laskavosti.
Jízdárnu občas navštěvují i rodiče našich žáků, kteří se chtějí podívat, jak jejich děti jezdí na koni. Jsou vždy vítáni. Také jsme před lety do jízdárny pozvali pracovníky a žáky z naší spřátelené školy z polských Pyskowic, aby se mohli projet i kolegové z Polska.
V tomto školním roce do našeho jezdeckého kolektivu přibyla nová žačka s omezenými motorickými možnostmi. Když jsem se ptala otce, jestli ji bude možné naučit nasednout na koně, říkal – nasednout zvládne, ale dostat ji z koně bude pro vás problém. Myslím, že to vystihuje náladu během hipoterapie – žáci zvládají kontakt s velkým zvířetem, rádi by jezdili déle a častěji. Je jim dopřáno vnímat pohyb zvířete pod sebou, který je veden do čtyř stran a velice jim pomáhá snižovat tenze, spasmy, úzkosti, rozvíjí jejich motoriku, stabilitu. A jak je známo – nekrásnější pohled na svět je z hřbetu koně. Doufáme, že budeme moci využívat lekce terapeutického ježdění s dalšími dětmi další roky.
Třídní učitelka IV. ZŠS PhDr.Ivana Rádková
